/*
*/
Michal Seidler pro deník

Michal Seidler pro deník

Michal Seidler pro Deník: Šanci postoupit na mistrovství Evropy máme

 

Proti Srbům byl v Ostravě znovu jedním z nejviditelnějších na palubovce. Michal Seidler navíc opět týmu z Balkánu vstřelil branku, ale ani on porážce 2:4 nezabránil.

Pro českou reprezentaci šlo už o sedmý zápas bez vítězství a pátou prohru v řadě. Přesto po utkání s úsměvem zamával na tribunu svým kamarádům, se kterými ještě před necelými dvěma lety bojoval v dresu CC Jistebník o prvoligové body. „To, že se Jistebník odhlásil z ligy a přihlásil se až do divize, se mi před těmi necelými dvěma roky dost blbě skousávalo,“ říká v rozhovoru pro Deník dvaadvacetiletý Michal Seidler, už téměř dvě celé sezony hráč brněnského Tanga.

Stává se z vás specialista na Srby. V posledních pár měsících jste proti nim odehrál tři zápasy a v každém z nich jste dal gól…

To je sice možné, ale tenhle poslední gól v Ostravě byl k ničemu. Bylo to ale pokaždé takové, že jsme věděli, že Srbsko je těžký soupeř, že je na tom výborně technicky i silově. A oni tohle všechno potvrdili i teď tady, ať už v pondělí v Brně nebo i o den později na Dubině. Na druhé straně je ale pravda, že my jsme v obou zápasech měli docela dost šancí, jenže rozdíl byl v tom, že to, co měli oni, proměnili, kdežto naše produktivita byla slabší.

Čím to, že v obou duelech se Srbskem jste měli lidově řečeno vlažnější první poločasy?

Nevím, čím to je. Ale je fakt, že v obou případech jsme dostali laciné branky. V Brně to bylo při nedorozumění v komunikaci, v Ostravě jsme pro změnu nezachytili odraženou střelu od tyče. Navíc ve druhém utkání jsme možná i kvůli zpřeházení čtyřek nebyli ve své kůži, ale to nemůže být výmluva. Však nás taky trenéři v kabině o poločase seřvali. A ten druhý poločas ostravského zápasu jsme už hráli přece o dost líp. Aspoň já to tak na palubovce vnímal.

Jak moc vám v odvetě chyběli bratři Marešové?

Určitě dost. Marešáci a taky Lukáš Rešetár jsou základní kameny tohoto mančaftu, ti nám na Dubině určitě chyběli. Ale na druhé straně jsme si aspoň vyzkoušeli, jaké je to, hrát bez nich. A nemyslím si, že to v Ostravě ve druhém poločase bylo zlé.

Vy sám pocházíte z Ostravska, které bylo ještě před pár lety baštou českého futsalu. A teď se tady ani nehraje nejvyšší soutěž…

To je věc, která asi nejen mě docela mrzí. A možná právě pro co se jedno z těch utkání proti Srbsku v Ostravě zorganizovalo. Třeba se teď, po tomhle zápase, něco na Ostravsku ve futsale zvedne. Teď tady bohužel není žádný tým v první lize, ale momentálně o to možná usiluje VŠB, kterým bych to moc přál, protože Ostrava by prvoligový mančaft podle mě mít měla.

Ale nejen Ostrava…

No jasně, třeba i kdyby to bylo, řekněme, v Jistebníku, bylo by to podle mě super.

Čím to ale podle vás je, že futsal se z Ostravska na té nejvyšší úrovni vytratil?

Nevím, asi tady nejsou sponzoři. Ale vím, že je těžké teď sehnat na tenhle sport peníze od partnerů. Takže teď nezbývá než věřit, že to bude lepší, snad se tady něco nového zrodí.

V tom posledním týmu, který tady hrál nejvyšší futsalovou ligu v CC Jistebník jste do posledních chvil působil i vy. Jak na vás ten konec před necelými dvěma roky zapůsobil?

Docela špatně. To, že se Jistebník odhlásil z první ligy a přihlásil se až do divize, se mi před těmi necelými dvěma roky dost blbě skousávalo. Ale momentálně jsem rád, že hraju v Brně. V Tangu je to super a jsem tam spokojený. A taky doufám, že tam ještě pár dní budu.

Tango je určitě ambiciózní tým, ale i letos to soudě podle vývoje soutěže vypadá na boj o prvoligové stříbro či bronz. Ještě jste v Brně nedozráli na to, abyste konečně suverénní Chrudim sesadili z trůnu?

Tak v první řadě si myslím, že Chrudimi tady zkrátka ještě žádný vážný konkurent nedorostl. Oni mají nesmírně konsolidovaný tým. Mají tam Brazilce, nejlepší Čechy a navíc to spolu hrajou dlouho. Sice se jim snažíme i my v Tangu konkurovat, ale zkrátka to ještě není tak, že bychom je dokázali na počkání porážet.

Jakou má podle vás vůbec současný český futsal, řekněme v evropském měřítku, úroveň?

Jasně, na úrovni Ruska nebo Španělska určitě nejsme. To je absolutní evropská, ale vlastně i světová špička. Ale i my u nás se podle mě snažíme. A to je nakonec vidět i v nároďáku, kde je nás dobrá polovina mladých kluků. A dokážeme se porvat i s takovými soupeři jako je Srbsko. Takže jsme teď momentálně asi v takové druhé evropské vlně.

Téměř za měsíc vás čeká kvalifikace na mistrovství Evropy 2014. Jaké máte šance a s jakými cíli pojedete na kvalifikační turnaj do Nizozemska?

Šance je a vím, že se chce na mistrovství Evropy postoupit. Doufám, že se nám tenhle cíl splnit podaří, i když nás v Holandsku nebudou čekat lehcí soupeři. Kromě domácích, kteří budou určitě chtít před vlastními diváky uspět, tam jsou Bělorusové a Gruzínci, které určitě nejde podcenit. Všechno jsou to těžcí soupeři, ale podle mě hratelní, takže když budeme hrát to, na co máme, měli bychom postoupit.

Autor: Martin Maceček (Moravskoslezský deník)